Naše cesta do Maroka začala v polovině února 2020. Cestovali jsme 1,5 měsíce a pak zavítala jako do ostatních zejména evropských států pandemie koronavirus. První 2 měsíce jsme strávili na Sahaře a poslední 3 týdny v okolí Azrou mezi cedrovými lesy a opičkami – berberskými makaki.
Cedrový les je útočištěm pro tyto opičky. Žiji zde a pohybují se v tlupách 10-30 jedinců. Každá skupina má svého vůdce. Potkáváme je v místě, kde parkujeme průměrně 1-2 dny. Někdy sedíme a pozorujeme je, jí trávu a stále hrabou něco v zemi, tipujeme brouky a žížaly. Často je přicházejí krmit i místní. Hlavně děti, které dost často opičky překvapí, když jim při krmení jiné opičky ukradnou jídlo z druhé ruky. Opičky mají rády slupky od ovoce a zeleniny, děti jim nosí také bagety, či banány. Občas jsou vidět i v blízkosti silnic – je nutné dávat pozor a jet pomalu. Když zastavíte, stává se, že vylezou na kapotu či střechu auta.
Samice mívá obvykle jedno mládě. Vidíme i samičky, které na břiše či na zádech nosí svá mláďata. Pokud mají tmavě hnědou barvou, tak jsou staré tak do 4 měsíců, ty starší mají světlejší hnêdou barvu. Trošku paradoxně vypadají jako staré opice – mají obrovské uši a vypadají krabatě a ustaraně. Neustále někam lezou a snaží se utéct.
Pozorujeme i páry, kdy sameček obejme samičku s mláďatem a vypadají jako klasická lidská rodina. Je to takové až dojemné. Minule nás překvapila starší opice, která v klidu chroustala a kousala hlavičku houby- suchohřiba. Tak jsme ji pozorovali. Spíše to vypadalo jako nutnost než, že by jí to nějak extra chutnalo.
Jakmile vidí, že máte něco v ruce a je to jídlo, chytí vás za kalhoty a snaží se je stáhnout. Cílem je získat vše, co máte v ruce. V jeden moment se mi stalo, že si ke mně přisedla na kámen a když viděla, že mám kapsy, tak se mi je snažila zkontrolovat a zjistit, zda tam nemám dobrotu pro ní. Přes rameno jsem měla taštičku od fotoaparátu a na tu se taky chtěla mrknout. Když jsme měli slupky od melounu či banánů, tak se všichni okamžitě rozběhli k nám a byl problém je podělit, většinu si sebral šéf tlupy a ty mladší měli problém si něco ulovit.
Vedle nich byla i smečka psů (v Maroku potkáte hodně volně pobíhajících psů, ale nic vám neudělají- krmí je lidi nebo útulky), která žila na křižovatce – vypadalo to tak, že žijí v souladu. Pokud se někde objeví cizí pes, tak některá z opiček křičí a upozorňuje ostatní na nebezpečí. Bojí se jich. Makaki jsme většinou potkávali odpoledne nebo k večeru. Jsou docela fotogenické. Různě koulejí očima. Pohybují se tak, aby byl poblíž strom a rychle mohly vylézt nahoru a být v bezpečí.
Tyto opičky nebyly agresivní, ale určitě nedoporučujeme jim brát z ruky jídlo nebo mít více jídla v ruce, ty odvážnější vám ho mohou vytrhnout, držet vás i za lýtko, pokud nedostanou co chtějí nebo jim neukàžete, že nejde o jídlo. Jejich cílem je, abyste ho upustili a bylo jejich. Pokud někde něco necháte, zejména je to lesklé nebo zapomenete láhev s vodou, tak vám ji vezmou.
Byli jsme překvapeni, že umí dokonce i pít z umělohmotné láhve vodu. Oproti opičkám na Gibraltaru, nejsou agresivní a ani nekoušou. V každém případě to chce si dát pozor. Umí si hezky z ruky vzít jídlo, aniž by se vás dotkly. Neustále vás pozorují. Myslela jsem si, že budou mít drápky nebo delší nehty, ale ne. Jakmile ucítí nebezpečí, skáčou na stromy. Jsou mimořádně rychlé. Někdy si jich několik sedne za sebou a vybírají si blešky. To dělají i ve větvích stromů. Jsou kouzelné a roztomilé, určitě navštivte cedrový les nebo jeho okolí města Azrou, kde je jich nejvíce. V noci jsme je neviděli. Spí někde v korunách stromů.
Co ještě dělat v okolí?
Jako turisté si můžete v okolí cedrového lesa nakoupit suvenýry – u silnice je hodně stánků, pak je tady i turistické centrum, které je otevřené celodenně a má své parkoviště. V lese najdete spousty stezek, po kterých se můžete projít a nadýchat čerstvého voňavého vzduchu cedrového lesa. Stromy jsou tady nádherné, vysoké, mohutné a mají často široký kmen, který ani neobejmete.
V období květen/červen se teploty pohybují kolem 25 stupňů, v noci 8-10 stupňů. Pokud se sem vydáte obytným vozem, tak jsou v lokalitě 2 kempy a 7 km odtud je město Azrou, které má cca 50.000 obyvatel a určitě ho doporučujeme navštívit. Procestovali jsme obytným vozem pobřeží, projeli vnitrozemím zpět k přístavu. Tato oblast – střední Atlas patří k těm bohatším a lidé zde mají vyšší úroveň než např. na severu země, kde je vysoká osídlenost a často vám jako turistům něco nabízejí – někdy je to až otravné. Zpět k Azrou.
Město Azrou
Azrou je berberské městečko a nachází se ve Středním Atlasu. Kolem něj je velké množství cedrových a borovicových lesů. Tato oblast je dodnes proslulá výrobou vynikajících berberských koberců. V překladu z berberštiny Azrou znamená „Velká skála“. Toto pojmenování město získalo podle obrovské skály, která se tyčí na jeho okraji. Nejvýraznějšími stavbami jsou budova berberské vysoké školy (Collège Berbère) a Velká mešita.
Na co se podívat ve městě?
Můžete se projít starým trhem a níže ve městě dalším.Trhy na ovoce a zeleninu jsou obvykle v úterý. Pokud chcete vidět, jak město žije, vydejte se na procházku spíše večer. Azrou je čisté a moderní město, má i několik nemocnic. Mladí lidé se tady oblékají moderně jako ve větších městech. Maročané rádi sedí, povídají si a pozorují ulici.Určitě ochutnejte i jejich koláčky a dortíky. S tradičním chlebem se tady nesetkáte. Prodávají se zde většinou bagety a dokonce poprvé na cestě po Maroku jsme viděli i celozrnné, kulatý chléb, který vám bude tvarem připomínat pitu. Doporučujeme si koupit o ochutnat masové kuličky, různé druhy masa v sendvičích. Jejich kuchyně je velice chutná. Na trzích se prodávají i různé druhy placek, které obyvatelé sami vyrábějí, tak je ochutnejte. Milují grilování a pokud vyrazíte na procházku o víkendu, tak je potkáte, jak sedí jedna rodina vedle druhé v parku, děti se houpají na houpačce přehozené přes strom a rodiče grilují maso. Dost často vezmou s sebou i své rodiče a společně jí a pijí marocký čaj.
V lokalitě je také město Infran s lyžařskými vleky – centrum je čistě turistické s hotely a restauracemi. Nachází se zde park a jezero, které bylo bez vody a vodopády.
Oproti Azrou je malé – má cca 20.000 obyvatel a vypadá velmi dobře. Jsou tu velmi zachovalé rodinné domy. Je patrné, že tam žije i movitější skupina obyvatel. Navíc je tato lokalita proslulá i tím, že sídlo pro odpočinek má i král. V okolí jsou kopce – můžeme jít na túru. Potkáte zde mnoho ovcí, velká stáda i pastevce.
V polovině června tady dozrávají třešně, meruňky a pěstují se i jablka. Jsou moc chutná, obyvatelé je sbírají v sadech a hned prodávají.
Prameny vody
V okolí je několik pramenů vody a místní ji pijí a oceňují i ze zdravotního hlediska, není tolik vápenitá. Všeobecně vodu v Maroku nedoporučujeme pít, pro Maročany je v pořádku a jsou na ni zvyklí, pro nás Evropany, to může být ale problematické.
Více času jsme strávili procházkami a pozorováním opiček. Do města jsme se šli projít spíše pro tu atmosféru či ochutnat něco dobrého.
Kam dál na výlety v této oblasti?
Nedaleko je město Meknes a Fes. Určitě jeďte i tímto směrem. Lokalita Azrou vám bude přírodou a rostlinami připomínat Českou republiku.
Navštivte kozí farmu nedaleko od Azrou
Na doporučení místních jsme se tam zašli podívat. Bylo to v době koronaviru a tudíž hygienická opatření byla na vysoké úrovni. Před námi tam byli 2 návštěvníci a my čekali venku a okukovali farmu, která měla originální kresbu na budově. Pak přišla naše chvíle, dezinfikovali jsme si boty, měli jsme nasazené masky a dezinfikovali si ruce. Ochutnali jsme dva druhy sýrů, moc druhů neměli. Nabízeli nám taky jogurt a něco jako třešňovou marmeládu. V kombinaci se sýrem to bylo velmi chutné. Ceny sýrů na poměry Maroka jsou vyšší, je to podobné jako naše BIO výrobky. Spíše si je kupuje movitější skupina lidí.
Co si koupit na památku domů?
Koberce, trilobity a různé šperky. Mezi turisty je oblíbená i obrovská borovicová šiška, výrobky z cedrového dřeva – mističky různých velikostí, skříňky ze dřeva, které vyrábějí místní Berbeři, keramické mísy se vzorem a různá zvířátka, která nádherně voní po cedru.